Čalounění mě pohltilo natolik, že jsem se rozhodla zapsat na učiliště, abych se tomuto řemeslu vyučila. Baví mě vybírat látky, kombinovat barvy a vracet starým kouskům jejich krásu. Ale nezůstalo jen u toho – dřevěné části si renovuji sama. Všechno jsem se naučila postupně, metodou pokus–omyl, s brusným papírem v jedné ruce a šálkem kávy v druhé.

Každá židle a křeslo, které vezmu do ruky, má svůj příběh. Někdy je to starý kousek po babičce, jindy poklad z bazaru. A já mám tu čest mu dát nový život. Místo toho, abychom nábytek vyhazovali, můžeme ho opravit, oživit a znovu si ho zamilovat. Je to nejen ekologické, ale i osobní.

Každý kousek, který projde mýma rukama, je originál.